…Polešovské drmolice, šly na jarmark do Nivnice, jedna druhej povídala, čím sa kerá umývala …..

Poprvé jsme se sešly v polovině září 2000 s nápadem, aby se v hodovém krojovaném průvodu objevily i stárky a podstárky minulých let. A tak jsme začaly. Naší první hodovou písničkou byla „Polešovské drmolice šly na jarmark do Nivnice…“, a tak nám ty drmolice zůstaly. Scházíme se pravidelně jedenkrát za týden a pro každou z nás je v dnešní uspěchané době tento středeční večer věnován písničkám, zpívání a také tomu pravému ženskému drmolení. Zpíváme nejenom pro sebe, ale i pro druhé a věříme, že rozdáváme radost i potěšení.

Pořady a folklorní vystoupení

• 2000 – 1. vystoupení na hodech
• 2001 – Fašank
• 2002 – Vánoční koncert v kostele
• 2003 -  „Cesta do Betléma „– vánoční pásmo v kostele
• 2004 –„ Na přástkách – draní peří“
              „ Spala sem na seně“
• 2005 -  „Žertovné s chlapama“ a pásmo „Zelé“
                1. Kateřinské zpívání v Polešovicích
• 2006 – „Aj, co to hlásajú u nás v dědině“ – vánoční koncert v kostele
• 2007 – „Pradlenky“
• 2008 – „ Na jarmarku“
                2. Kateřinské zpívání v Polešovicích
• 2009 -  vystoupení na Strážnických slavnostech 
                „Vařečky“
• 2010 -  pořad k 10. výročí založení Drmolic „Vzpomínky naší stařenky“
               pásma „Ohledy“ a „Ve vinohradě“
• 2011 – „Květinové pásmo“ „Lázeňské pásmo“
               „Vinšujem vám štěstí, zdraví, svaté boží požehnání“ – vánoční koncert v kostele
              „Mě se líbí mop“
• 2012  - Ej, zelé, zelé, „Andělé a čerti“
               3. Kateřinské zpívání v Polešovicích
• 2013 -  2. místo v soutěži „Hvězdy slováckého folkloru“
• 2014 – CD „Dycky sem si vybírala“
               4. Kateřinské zpívání v Polešovicích
• 2015 -  Moravský ples v Praze
• 2016 - Novoroční koncert v kostele v Polešovicích
               pásmo "Metlu do ruky"
• 2017 - pásmo "Svatojánské čarování"
              pásmo "Pod peřinou"
• 2018 -  pásmo „Snáď neschnem“  a „Janíčkovy hody“
• 2019 - Mezinárodní festival ve Strážnici-pořad Folklorní čítanka „Ze života malého Slováčka“
               5. Kateřinské zpívání v Polešovicích
• 2020 a 2021 - "covidový rok"
• 2022 - pásmo "Když nastane black out" a "Nemožu si zpomět"
• 2023 - 6. Kateřinské zpívání v Polešovicích 
•             pásmo "Jak veselo je po zabíjačce"

HODY s právem v Polešovicích – 7. říjen 2000

….. „Polešovské drmolice šly na jarmark do Nivnice,

jedna druhej povídala, čím sa kerá umývala“ …..

Poprvé jsme se sešly v polovině září roku 2000 s nápadem, aby se v hodovém krojovaném průvodu objevily i stárky a podstárky minulých let.A tak jsme začaly. Naší první hodovou písničkou byla „..Polešovské drmolice šly na jarmark do Nivnice …“, a tak nám ty drmolice zůstaly.

Hody v Polešovicích, to je několikaletá tradice, kdy v měsíci říjnu dědina ožije zpěvem, veselím a barevností krojů. Maminky a babičky s velkou pečlivostí přichystají kroje, aby v hodovém průvodu vyšli společně nejmenší ratolesti, chasa, muzika, ženáči a od roku 2000 i ženy . Na zkouškách jsme prožily spoustu radosti, najednou ze všech vyzařovalo velké nadšení a zapálení pro oživení tradic. Do našeho prvního hodového vystoupení jsme daly kus srdce. Zpívaly jsme nejenom pro sebe, ale i pro druhé. Již tehdy jsme si řekly, že si v jinak uspěchané době najdeme čas na písničku, připomeneme si moudrost a zkušenost našich předků a budeme ji s velkou láskou předávat dál.

Věrka Lukůvková, ….mé první vystoupení ….

„Rodem z města, srdcem jsem vždycky patřila na dědinu. A když jsem se po dlouhé době zase oblekla do kroje a společně si zazpívala na Salajce, to je zážitek, na který se nezapomíná. Už se těším, až si zase zazpíváme.

FAŠANK v Polešovicích – únor 2001

….“Už sa fašank krátí, už sa nenavrátí,

staré baby plačú, že sa nevyskáčú“….

Fašank v Polešovicích obnovila cimbálová muzika „Kapka“ společně s obecním úřadem. V tomto roce se zapojily i Drmolice a nevěřily jsme, že se mezi námi objeví i chlapi. Ale stalo se ! Na zkouškách to vypadalo podivně, protože některé z Drmolic na otázku „co si teď?“ odpověděly „já su přece chlap!“

Kdo byl kdo, se začalo přesně vykreslovat až v šatně před vystoupením. Z krásné ženy středního věku se opravdu ve chvilce vyklubal s kloboukem, modrou zástěrou, holinách a nezbytnou pleskačkou – mužský. Nevím, zda to způsobila tréma před vystoupením nebo ta ohromná změna v podobě převleků, ale tak veselé drmolice jsem nezažila.

MIKULÁŠSKÉ ZPÍVÁNÍ v Nedakonicích – prosinec 2002

Už je to tak – Drmolice budou poprvé vystupovat mimo obec. Od mužského sboru z Nedakonic přišlo pozvání na Mikulášské zpívání. Do kulturního domu se sjely soubory z celého Slovácka a naše tréma narůstala. Před vstupem na pódium nám mužáci řekli, že je nás jak „alexandrovců“ , a že jsou moc zvědaví, co předvedeme. Dopadlo to dobře, potlesk od diváků potěšil a ještě více nás hřálo pochvalné „byly jste dobré, děvčice“ od mužáků.

SBĚR ŠATSTVA pro Diakonii – květen 2003

To, že je z nás dobrá parta a umíme pomoci správné věci, jsme dokázaly během tří květnových dní. Zorganizovaly jsme sběr šatstva pro Diakonii Broumov. Nestačily jsme se divit, co všechno přebytečného se v domácnostech našlo. Určitě jsme pomohly dobré věci a budeme pokračovat i v dalších letech

VÁNOČNÍ DÍLNIČKY – prosinec 2003

Společně se školou, mateřskou školkou a obecním úřadem jsme chtěli ukázat, že se může rodina – děti i dospělí sejít nejen u televize, ale, že mohou strávit odpoledne všichni společně a ještě se něco naučit. Přípravě této akce jsme věnovali spoustu času a s velkým očekáváním jsme vyhlíželi první návštěvníky. Byli jsme moc mile překvapeni, kolik dětí, maminek, tatínků, ale i babiček a dědečků přišlo na vánoční dílničky. Všichni se aktivně zapojili a vyrobili si vánoční dárečky. Akce se líbila, a tak doufáme, že jsme začali novou tradici – kdy se před Vánocemi budeme setkávat na dílničkách

Vánoční pásmo „Cesta do Betléma – prosinec 2003

…“Bratři a sestřičky, pojďme na jesličky,

pojďme již, pojďme již,

v jeslích dřímá hošíček, jmenuje se Ježíšek.

Chlapečku svatý, vítej k nám,

poslal tě na svět Pán Bůh sám“…

Na Boží hod vánoční byl v kostele velmi poutavě vyprávěn příběh o narození Ježíška. Mezi těmi, kdo se také přišel poklonit, byly i Drmolice s dětmi a manžely, provázeni písničkou „Bratři a sestřičky“. Oblečení v krojích, tvořili krásnou slováckou skupinu.

KOSECKÉ PÍSNĚ V BUCHLOVICÍCH – květen 2004

Na tuto výhradně mužskou folklorní akci jsme vyrazily společně již ve 4 hodiny ráno. Že to bude pestrý den, to jsme ještě netušily. Poslední nastupovací zastávkou byl Floriánek. Asi jsme ho brzy vyrušily, protože při rozjezdu auta vypadla Eva Míšová, co vypadla- ona se vykutálela, ale dostatek sukní byl zárukou měkkého dopadu. V Buchlovicích již bylo živo a i naše krojovaná družina s hráběmi, kosou, košíky plnými jídla a pití kráčela k zámku. My, Drmolice, jako jediný ženský sbor jsme mezi mužáky zaujaly připravenou písničkou a potom se všichni vydali na louky. Kdo jednou zažil atmosféru koseckého rána, určitě si odnese spoustu krásných zážitků – skupinky zpívajících, chlapy kosící louky plné kopretin a ranní snídani v trávě. Do soutěže sekáčů jsme vyslaly Lidku Pavlínkovou, která za velkého povzbuzování ostatních kosila výborně. Drmolice jí držely palce a při podávaném občerstvení se ukázalo, že Lidka měla dobře nakutou kosu. Do pokosu ji vběhla Majka Ingrová a stalo se ! Seknutá noha – rychlá desinfekce slivovicí a verdikt – to se musí sešít. A tak jsme jely do nemocnice. Spravilo to sedm stehů. Byl to opravdu pestrý den, bohatý na překvapení – a hlavně s dobrým koncem a novou písničkou.

Balada o zařízení, jež v dobách dávných i nedávných kosilo louky a letos si trouflo pokosit nohu Marie Ingrové z Polešovic.

Balada o kose

Já mám kosu, kosenku, já mám kosu ostrú,

ona mně pokosí, když mosí, aj nožičku bosú.

Na buchlovském kosení nálada prý vadla,

a tak šla Marie nalévat a tetka ju vzala.

Pod šorce nad kotniky zasekla se kosa,

noženka bolela jak sviňa a sople tékly z nosa.

Dobra práskla do koní, ke špitálu jede,

zážitek majou aj na chirdě, Máňu šijou v sedě.

A tak naše zpívání ukončíme slovy,

Marie ke kroju vyšité má aj svoje nohy.

DRANÍ PEŘÍ v OSTROŽSKÉ LHOTĚ – prosinec 2004

… Drapte, drapte drapulenky, brzo bude mráz …..

Zpívat se má pro radost a když se najde alespoň jeden člověk, kterého naše zpívání potěší, máme radost ještě větší. A tak nás potěšilo pozvání do Ostrožské Lhoty. Ale co budeme zpívat? Co se tak dělalo za dlouhých zimních večerů ? No přece sešly se ženské – předlo se a dralo peří. Naše umělecká vedoucí Ivana Vaďurová našla pěkné písničky a pásmo bylo na světě. Jenže pořád tomu něco chybělo. A tak Jarka Holáňová vyfasovala domů kolovrat s příkazem, že se na něm naučí příst a tetičky Drobilová a Ingrová po večerech trénovaly draní peří. V Ostrožské Lhotě vystoupilo 7 mužských a 2 ženské soubory. Paní moderátorka každý soubor na úvod krátce představila. Když oznámila, že Drmolic se na zkouškách schází až třicet, sálem to překvapeně zahučelo. Představa tolika splašených ženských na jednom místě asi mnohé vyděsila. Ale pak jsme začaly zpívat a v sále byl klid jako v kostele. Naše vystoupení sklidilo velký aplaus a hned se také začala hrnout pozvání na další vystoupení. Svěcení vína v Čejkovicích se bude konat za 14 dní , tak moc děkujeme za pozvání a určitě přijedeme !

KATEŘINSKÉ ZPÍVÁNÍ – listopad 2005

..Katerinko, staň hore, ej, máš galánů na dvore…….

Páté výročí oslavily polešovské Drmolice. Zůstaly věrny svému jménu, a tak bylo slavnost pořádně slyšet. Pro zaplněnou sokolovnu si připravily pořad nazvaný Kateřinské zpívání. V programu vystoupily mužské sbory z Nedakonic, Čejkovic a Prušánek, doprovázela je cimbálová muzika Kapka.

(Z článku ve Slováckých novinách)

VÁNOČNÍ KONCERT – prosinec 2006

…… Aj, co to hlásajú u nás v dědině,

už sa to roznéslo v celéj dolině.

Zrodilo se v Betlémě Boží dítko na seně,

Veliký Mesiáš, Vykupitel náš. …..

Vánoční koncert jsme připravili společně s CM Kapka a Scholičkou. Pro nás to byla akce roku, kdy jsme po třech letech opět zpívaly v kostele doma v Polešovicích. Připravovaly jsme se i s Kapkou , zpívaly pilně, ale odměnou pro nás všechny byl plný kostel lidí, kteří tiše seděli a poslouchali. Krásné moravské koledy doprovázené čtením z Bible v podání herce Vladimíra Doskočila, zaujaly všechny přítomné. Byla to krásná tečka za celým naším folklorním rokem. Potvrdily jsme, že držíme pospolu jako „ty notičky“, které samy o sobě nejsou nic, ale když se napíší pěkně do notové osnovy, spojí se houslovým klíčem a zazpívají s láskou, vyjde z toho písnička – písnička, která potěší.

PRADLENKY – červen 2007

…Pere žena, pere šaty, oprala si muža taky,

dobre tys ženičko, udělala, že ty sis mužíčka oprala….

V Polešovicích se objevil rybník – v krásném prostředí, s rákosím, kapry. Prostředí, které láká k procházkám, odpočinku, a kde fantazie pracuje naplno. Zdá se vám, že se za chvilku v rákosí objeví vodník, který jen, jen čeká na nějakou dušičku pro svůj podvodní svět. Udělat tak vystoupení u rybníka v přírodě! A tak vzniklo pásmo „Pradlenky“, které přece vodu potřebují ! A protože pradlenky jsou nejen pilné, co se týká práce, ale při praní také pilně drmolí hlavně o chlapech, je celé vystoupení plné života, veselosti, radosti a smíchu. A když se u rybníka objeví skutečný vodník, který láká na mašličky své dušičky, zvědavě se točí kolem muzikantů a zpívá s malými děti, ptá se nejedna drmolenka „není to jen sen“ ?

ZPÍVÁNÍ V ROZHLASE – srpen 2007

Říká se, že velkou lavinu strhne malý kamínek. Zkrátka někde na vrcholu hory se uvolní kamínek padá do údolí a cestou na sebe nabaluje vše, co potká. Na samotném konci takové cesty je lavina, ve které ten původní kamínek už nikdy nikdo nenajde. U zrodu Drmolic byl také takový malý kamínek, původní myšlenka – oblečme se do krojů a projděme se v hodovém průvodu. A dnes ? Kamínek se ztratil v lavině, původní myšlenka začala žít svým vlastním životem.

Upřímně však přiznáváme, všem nám poklesla čelist, když Dobra oznámila: „Děvčice, budeme zpívat v rozhlase. A naživo !“ Vtípky jako – „No bodejť, že naživo, namrtvo toho moc nezazpíváme „ – nás ale brzy přešly. Nastoupila zodpovědnost – tady končí veškerá legrace, jak budeme v éteru, žádný falešný tón už nevezmeme zpět. Musíme zazpívat tak, aby každý, kdo nás uslyší, okamžitě dostal chuť na vinobraní do Polešovic přijet. Je čtvrtek 30.8.,13 hod., aktéři živého vysílání z Polešovic se scházejí na obecním úřadě, všichni lehce pobledlí, Drmolice odhodlané zpívat jako o život.. Pro všechny zúčastněné je toto rozhlasové vysílání novou zkušeností – všechny ty mikrofony, zvukaři se sluchátky na uších, všechny ty budíky a rafičky na zvukové aparatuře a střídavě blikající červená a zelená světýlka. Ještě je potřeba provést zvukovou zkoušku, nasazujeme k nejvyššímu výkonu, takže rafičky se nebezpečně rozkmitají až do červených políček. Ale zvukař nás ubezpečuje, že je všechno v pořádku. A už se rozvěcuje zelené světýlko, znamení, že „jedeme ven“. Tréma nás přechází hned po první písničce. Zpívá se nám tak dobře, jako už dlouho ne.

Pořadem provází paní Hotařová, šarmantní dáma, která svým příjemným vystupováním elegantně zbavuje hosty trémy. Hovoří představitelé obce, zástupci Šlechtitelské stanice i vinařů a také obě vedoucí Drmolic. A když už je povídání dost, přichází pokyn. Tiše jako myšky nastoupit k mikrofonům, počkat, až se rozsvítí zelené světýlko a zazpívat. Vlastně nic složitého. Pohupujeme se na rozhlasových vlnách a je to stejně příjemné jako pohupování na vlnách mořských. Tři hodiny živého vysílání utečou stejně rychle jako voda v potoce a nám se vůbec nechce loučit. Ale zůstává nám krásná a zajímavá vzpomínka. A příště ? Možná televize. A pak se uvidí.

2. KATEŘINSKÉ ZPÍVÁNÍ – pásmo NA JARMARKU – listopad 2008

„Polešovské drmolice, šly na jarmark do Nivnice“

Rády zpíváme písničku, ve které jdeme na jarmark, tak jsme si řekly, že takový pravý jarmark z časů našich stařenek připravíme na Kateřinském zpívání. Co se tak na jarmarku prodávalo ? „Hrnečky, vařečky, dénka, musí mě každá cérka!“, „Boty, botičky pro všechny paničky“, „Plátno, plátenko, kupujte paninko“ „Sádlo na záduchu“ „Každý syneček mosí mět pěkný hrneček!“, vyvolávky šly jedna za druhou, došlo i na hádání z ruky a hašteření. Všechna vystoupení hostů – Čečery ze Starého Hrozenkova, mužáků z Vápenic a Nedakonic, CH Děvčice se neslo v duchu jarmarku. Okořeněním celého večera bylo vystoupení děti pobočky ZUŠ, které zazpívaly kramářskou píseň o tom, jak vznikl název Polešovice. Všichni, kdo dojeli na jarmark, odcházeli spokojeni – jedni si koupili hrneček, druzí zas šáteček a každý si domů odnášel zážitek z pěkného večera, plného zpěvu, veselí a písniček.

POŘAD ČT BRNO – Náš venkov – únor 2009

„O televizních kouzlech, aneb Drmolice tentokrát před televizními kamerami“

Říká se, že náhoda přeje pouze připraveným. Ale byla všechno jenom náhoda ? Anebo nás zkrátka má folklorní pánbůh rád ? Anebo jsme byly ve správnou dobu na správném místě ?

To, že Kateřinské zpívání, na kterém jsme poprvé předvedly pásmo „Na jarmarku“, navštívil i pan Jilík, známý folklorista a snad můžeme i neskromně poznamenat – náš příznivec, bylo pro nás milým překvapením. Že mu ale ještě ten večer začal v hlavě uzrávat jakýsi plán, který se měl dotknout i nás, Drmolic, to jsme věru tušit nemohly. Mail, který nám přišel hned druhý den, způsobil opravdový poprask: „Připravuji pro Českou televizi pořad o obnovených městysech . Byly by Drmolice ochotné v tomto pořadu vystoupit ? „

„Už je to tady ! Už je to tady !“ ječely jsme jako pominuté a nastalo veliké těšení, asi jako se děti těší na Mikuláše, Ježiška a začátek prázdnin dohromady.

Jak se ale blížil 16. únor – den natáčení, přišly první obavy. Jsme sice „poloprofesionální soubor“, ale přece jen – jak na nás bude nějaký vzteklý režisér řvát: „Stop! Špatně! Co se tu motáte ?“ Naše obavy se ale ukázaly lichými. Pan režisér Ryšavý, který ze všeho nejvíc připomínal roztomilého plyšového medvídka, nám před natáčením řekl: „Děvčata, jeďte si po svém a nás si vůbec nevšímejte, jako bychom tu nebyli. Kamera si vás najde sama. No a do hodiny nebylo co řešit.

A proč píšu v nadpisu o televizních kouzlech ? Tak si schválně přečtěte úryvek ze scénáře:

Obraz 3: Polešovice, chodník ke kostelu. Večer. Monumentální kostel na návrší je teď večer nasvícený. Vše je zasněženo, i chodník vedoucí od silnice nahoru ke kostelu.

Chachá, tak to jsme opravdu zvědavé, jak tohle televize zařídí, když po sněhu není venku už ani památky.

V pondělí 16. února ráno jsme žádná nevěřila vlastním očím. Sněžilo ! A sněžilo vytrvale celý den. A tak, jestli jste se v sobotu 28. února dívali a také pozorně poslouchali, tak ten sníh nám pod nohama opravdu křupal. No řekněte sami – nebylo to kouzlo.

VYSTOUPENÍ na festivalu ve STRÁŽNICI – červen 2009

Po naší televizní premiéře jsme dostaly pozvání na 64. mezinárodní folklorní festival do Strážnice. To nás velmi povzbudilo a dodalo elánu a chuti do přípravy nového programu do pořadu „Víno + ženy = tanec“. Účinkovat ve Strážnici je pro každého folkloristu velká čest a zároveň závazek, aby vše dobře dopadlo, abychom ukázaly to nejlepší. Velmi nás potěšilo „Poděkování“ od rady festivalu, ale snad nejvíce zahřeje a potěší to, že si s námi diváci zazpívali, zatančili a dokonce nám napsali…..

….“Milá děvčata, chtěl bych Vám poděkovat, jak jste zpříjemnily ty nádherné strážnické slavnosti. Je moc fajn, že děláte to, co děláte. Přeji vám všem nadále ten elán a zanícení, s jakým udržujete své krajové zvyklosti. Pohladily jste mi srdíčko. Přeji zdraví a ať se vám daří! Škoda, že je k vám tak daleko..

Josef Bezdička, Praha

OSLAVY 10.výročí založení Drmolic – červen 2010

„Vzpomínky našej stařenky, aneb co se skrývá v truhlici“

Ani se tomu nechce věřit, ale už je to deset let, co se Drmolice daly dohromady. A to je důvod trochu zavzpomínat, předvést něco ze svého repertoáru, pozvat hosty a pořádně to oslavit. Během těch deseti let jsme toho spoustu zažily, přezpívaly hodně písniček, mockrát se nastrojily do krojů na různá vystoupení. Na tuto akci jsme připravily pořad „Vzpomínky našej stařenky, aneb co se skrývá v truhlici“. Pořádně nás potrápilo počasí, ale velká účast diváků a našich příznivců, krásná vystoupení dětí z Polešovjánku, mužáků z Nedakonic a Mutěnic zahnaly všechny mraky a déšt. Drmolice se předvedly v pásmu „Ohledy“, „Na jarmarku“ a v novém pásmu „Ve vinohradě“, které diváky pobavilo a odměnili účinkující velkým potleskem. Ten byl pro nás odměnou a zároveň impulsem a hodnocením, že to děláme dobře, že opravdu do toho dáváme kus srdce a písničkou rozdáváme radost.

SLOVÁCKÉ HODY s právem – říjen 2010

„Daj ňa mamko, daj ňa, doma nenechaj ňa.

Daj ňa šohajovi, nech sa stará o mňa.“

Právě před deseti lety vznikla myšlenka obléct si kroj, nastrojit se a vystoupit na hodech. Tehdy měly mé kamarádky Jarka H., Lidka P. a Majka I. své syny za stárky a podstárky a v roce 2010 byly za stárky dcery Ivany U. a Laďky B. No není to náhoda ? A tak jsem si řekla, že i na toto vystoupení budeme dlouho vzpomínat. Záležet si dalo i sluníčko, svítilo od rána, nebe jako šmolka a krojovaných, že se to nedalo spočítat ! Průvod svítil barvami, červené hlavy děvčat a třepetající kosárky na klouboukách hochů, u všech slavnostní nálada. Odpolední program se poprvé uskutečnil v krásném amfiteátru u školy a přilákal přes tisíc diváků. Když jsme zazpívaly písničky „Dycky sem si vybírala“, „Ani žádný neví, ani neuhodne, po čem mé srdénko ve dně v noci prahne“ a s písničkou „Daj ňa mamko, daj ňa“ se přidaly stárky, které potom zazpívaly „Dobrá byla mamička má“, bylo to krásné, dojemné, plné emocí. Padaly i slzičky dojetí, které neskrývali ani diváci. A to jsou právě chvíle, které vám nikdy nikdo nevezme, které budou hluboko v srdci a ve vzpomínkách.

VÁNOČNÍ KONCERT – prosinec 2011

„Vinšujem vám štěstí, zdraví, svaté boží požehnání“

Naší akcí roku v Polešovicích byl Vánoční koncert v kostele sv. Petra a Pavla v prosinci 2011. Přípravy a zkoušky začaly již v říjnu po hodech, nejprve výběr písniček, pozvání hostů, sestavení plné zpěvu. Pro mnohé z nás to bylo zkoušení opravdu náročné, protože všechny koledy byly nové, neznámé, ale řekly jsme si, že to zvládneme ! Spolu s našimi hosty – mužským sborem z Mutěnic a dětmi ze Scholičky jsme připravili vánoční koncert, který byl pro všechny krásným zážitkem a přispěním k sváteční vánoční náladě. Koledy se nesly nádherným prostorem chrámu a tóny „Aleluja, Kyrie“ vstoupily do srdcí všech naslouchajících.

Co o DRMOLICÍCH napsali …..

Děvčata z Polešovic, která si trochu sebekriticky a trochu s ironií říkají Polešovské Drmolice, vítám v Buchlovicích vždy s radostí. A kdybych radosti náhodou neměl, ony ji přinášejí sebou. Těm není třeba nic povídat – samy jsou životné a radostné a je to asi tím, že jde o zkušené zpěvačky a i zkušené ženy, které ví, jak jde život a dovedou si jej pěkně osladit. Místo cukru užívají trošku slivovičky, více pak výborného polešovského vínečka, nejvíce však písní. Ony dobře vědí, že ty jsou na všechny polohy života – od radosti po strasti, kde všem příležitostem běžného slováckého roku, jsou balzámem, který je vždycky po ruce. Rád bych jím k 10. výročí založení sboru poslal cosi ze svých sběrů, aby si mohly, zpívaje, vzpomínat na některá naše setkání.

Pozdravuji a s potěšením myslím na Vás, Polešovské Drmolice

                                                                                               Miloslav Hrdý

Článek ve Slováckých novinách, 7.12.2005, autor Jiří Jilík

Nedakoničtí zpěváci majou za své sousedky Drmolice

….Mužáci z Nedakonic „majou“ hned v sousedství Polešovice a v Polešovicích zas „majou“. Drmolice, pozvali si právě je. Byla to dobrá volba. Drmolice jsou správné slovácké robky, které umí nejen pěkně zpívat, ale mají dobře prořízlou pusu a smysl pro humor. Scénkou, v níž předvedly besedu při dračkách, vnesly na scénu kus starého Slovácka, jeho písní, humoru, ale i sousedských vztahů, vzájemné pospolitosti i mravních zásad, které mizejí ze Slovácka mnohem rychleji než kroj a písně…..

Článek ve Slováckých novinách, únor 2009, autor (hed)

Na televizní obrazovce se objeví polešovické Drmolice

….“Drmolice jsou ohromná parta žen, které dovedou bavit druhé i sebe. A jsou tak trochu jak polešovické víno – s léty zrají a nabírají na kvalitě. Bylo s nimi dobře jak při natáčení, tak i při posezení u vína v jednom z nejstarších vinných sklepů. Myslím si, že právě ony dodají snímku ten správný slovácky šmak, řekl autor scénáře Jiří Jilík..“

Vyznání lásky

Podíval jsem se do etymologického slovníku, abych zjistil původ slovesa drmolit. Dostalo se mi ponaučení, že je původu nejasného. Zato původ polešovských Drmolic je zřejmý každému, kdo je slyšel zpívat. Zrodily se z lásky k domovině, ke své obci a také z lásky k lidové písničce, která provázela na cestě životem naše předky a provází i nás, kterým je domovem Slovácko. A tak, jak jsou krásné písničky zpívané ženami, tak jsou i krásné ženy, když zpívají. Bohužel, už nemám čas zamilovat se do každé z Drmolic zvlášť, a tak jim vyznávám svou lásku jaksi hromadně, kolektivně. Zaslouží si, aby byly, zvláště muži, opečovávány, ba rozmazlovány, neboť krášlí svým zpěvem svět kolem nás a dodávají nám chuti k životu.

Hodně štěstí a ještě dlouhá léta, milé Drmolice.

                                                                                              PaedDr. Jiří Jilík

Co o DRMOLICÍCH ještě nevíte …… ?

aktualizováno 31.12.2011

- na 1. hodovém vystoupení v roce 2000 zpívalo 22 Drmolic

- souborem prošlo celkem 54 Drmolic žen a dívek

- v současném souboru zpívá 28 Drmolic

- během deseti let se Drmolicím narodilo 11 dětí

- 8x jsme slavily padesátiny

- zpívaly jsme na 4 svatbách

- v souboru máme 5 svobodných (zatím jsme je nevdaly) a 6 babiček

- nejstarší Drmolici bude 61 a nejmladší 32 let

- pereme, žehlíme a strojíme se do 93 ks spodnic

- nebereme honoráře, zpíváme s radostí a s chutí (foto s jídlem)

- vystupovaly jsme ve 24 obcích a městech Moravy

- celkem jsme se zajedenáct let zúčastnily nebo uspořádaly 139 akcí

- zpívaly jsme v brněnském rozhlase

- vystupovaly v televizi v pořadu „Náš venkov“

- pořídily jsme nové sváteční kroje, pracovní kroje a štofky s jupkami

- Drmolice oblékají na hody do kroje své členy rodiny